Pohádka o červeném buku
Nevěříte na Malenky? Po tomto příběhu možná budete. V jednom zámeckém parku, v jedné vesnici stojí jeden starý strom. Je tichý a důstojný. Lidé kolem něho chodili a nijak zvlášť si ho nevšímali. Jen občas se někdo zastavil a v duchu si řekl: ,,To je ale krásný strom!“, ale jinak se o něj nikdo nezajímal. Strom ale není tak tichý a obyčejný, jak se zdá. Za letních nocí, když v parku nikdo není, se jeho mohutný kmen otvírá a z něj vylétají maličké víly. Vysoké jsou asi jako palec a na zádech mají motýlí křidélka. Oblečené jsou jen v lístcích květin, o které se starají. Mají totiž čarovnou moc urychlovat růst rostlin. Létají sem a tam celou noc a pečují o květiny. K ránu, když začíná svítat, vracejí se zpátky domů do svého stromu, který se za nimi opět zavře. Za to, že je jejich domovem, se mu Malenky taky odměnily. Každý rok, když přichází podzim a sluníčka ubývá, se jeho listy začnou barvit krásně do červena a žádný kolemjdoucí ho už nepřejde bez povšimnutí.
Lucie Bartůšková, 8.třída

Podle ústně předávaného vyprávění prý na jaře koncem 2.světové války přes Tišnov táhla kočovná skupina lidí, kteří jinan chtěli skácet na palivové dříví na oheň. Domnívali se, že jde o uschlý neduživý strom, protože jinany ve srovnání s ostatními stromy rostoucími u nás raší poměrně později. Skutečnost, že tento krásný exemplář tu stojí dodnes a že v myslích Tišnováků tato historka uvízla, svědčí o tom, že už tenkrát měl tento jinan své ctitele a ochránce. S potěšením mohu konstatovat, že je má i dnes, a to mezi tišnovskou školní omladinou. Z jejich řad také vzešel spontánní návrh na jeho nominaci do této ankety při jedné z podzimních botanických vycházek, jejíž trasa vedla kolem nemocnice.

Přátelé stromů,
nevím, kolik z vás někdy zašlo do parku v Předklášteří, aby se pokochalo krásou tamních stromů a keřů. Jsem jedním z nich. Tak mi dovolte touto formou představit se všem. Český název zní kaštanovník jedlý, latinsky Castanea sativa. Pro Angličany jsem Spanish chestnut, v Německu zase Echte Kastanie, Francouzi mne nazývají chataignier, Italové castagno. Zařazují mě do čeledi bukovitých. A čím vás mohu zaujmout? Statným kmenem s hnědošedou rozpraskanou borkou, silnými větvemi, kožovitými až 30cm podlouhlými listy,silně vonícími květy-jehnědami nebo snad majestátní korunou? Máloco se může v tomto ročním období vyrovnat mým plodům. Jsou skryté ve velmi pichlavých číškách, ale kdo má chuť a trpělivost, pochutná si. Znáte přece horkou pochoutku – pečené kaštany? Moje cesta k vám byla zajímavá. Park vznikal zásluhou obyvatelů Bauerovy vily. Kdysi to býval honosný dům někdejšího majitele cukrovaru. Základní kámen s datem 16.5. 1874 je uložen v Podhoráckém muzeu. Pan domácí měl nevšední, záslužnou myšlenku – každý z jeho vzácných hostů bude mít čest vysadit na pozemku kolem vily nějakou dřevinu. A tak jsem se ocitl ve společnosti například platanu javorolistého, douglasky tisolisté, jinanu dvoulaločného, dalších a dalších. Přijďte se podívat.
Váš kaštanovník jedlý

Všichni určitě znáte rčení „sisyfovská práce“ které označuje nesmyslnou, bezvýchodnou činnost, ze které nikdy nemůže být žádný užitek. Tento pojem vznikl díky bájnému Sysifovi, kterého soudci mrtvých potrestali tak, že musel do kopce tlačit obrovský kámen, který mu však vždy těsně pod vrcholem vyklouzl a svalil se dolů. Sisyfos tak musel začínat stále znovu a znovu. Pinus Sisiphus svůj kámen na rozdíl od tohoto Řeka svůj kámen nikam valit nemusí. Jeho posláním je chránit pře tím balvanem nejen pocestné, kteří se vydají na horu Květnici, ale i samotné město. Tento strom si zaslouží naši největší ochranu a péči. Představte si tu hrůzu, kdyby se Pinus Sisiphus unavil, jeho kořeny povolili a balvan by se zřítil do města. Pobořil by domy, prorazil kašnu a zatarasil vchod radnice. Pak by musel někdo z radních vzíti na sebe roli řeckého krále Sysifa a vytlačit balvan zpět na kopec - ovšem nikde není záruka, že se mu těsně pod vrcholkem nevysmekne a neskutálí zpět dolů.

Vypravte se na Veselský chlum – vyšplhejte po turistické značce z Borače nebo Lomnice do nadmořské výšky 570 metrů a budete odměnění jedním z nejkrásnějších kruhových rozhledů v okolí Tišnova. Málokde máte pocit, že jste tak blízko obloze jako zde. Obejděte si celý vrchol a všimněte si také rázu krajiny. Střídají se tu travnatá lada, loučky, keře a dosud obdělávaná pole. Nepravidelně po jejich obvodu se dochovaly kamenné zídky z plochých kamenů vybraných z půdy. A právě tyto zídky jsou lemované třešněmi různého stáří a druhu. Není to sad, ani stromořadí, jsou to jednotlivé hrdé stromy, zdravé a otužilé. Žádná z třešní nevyniká mimořádnou výškou nebo rekordně silným kmenem, ale přesto je nemůžete přehlédnout. Zjara vás okouzlí bělostnými korunami, které vnímáte na pozadí modré oblohy a v létě potěší velkými šťavnatými plody. Na podzim sledujete zápas šarlatově červeného listí s poryvy větru a v zimě obdivujete tvar stromu a stavbu větvoví. Na vrcholu kopce jste jen vy, stromy, vítr a volnost dalekého horizontu.